my world

Historie

(Je to trochu delší takže jenom pro opravdové zájemce =))

Úplné počátky snowboardingu jsou někde na konci šedesátých let, kdy několik nadšených "surfařů" přemýšlelo co dělat v zimě a dostalo nápad vytvořit si surf, se kterým by se dalo jezdit na sněhu. Tak vznikl první snowboard, i když po pravdě řečeno tomu dnešnímu příliš podobný nebyl. Bylo to jakési malé surfové prkno a nemělo ani vázání.

Ani materiál použitý k jeho výrobě nebyl příliš vhodný, byl totiž příliš měkký a křehký a prkno při tvrdším dopadu praskalo. Jeho hlavním problémem však bylo to, že neměl ostré boční hrany a tudíž byl téměř neovladatelný. Začátek to však byl dobrý a mezi "surfaři", kteří si nemohly dovolit trávit celou zimu na Floridě se stal docela populární. Někdy v první polovině sedmdesátých let zjistila skupinka stále ještě nespokojených nadšenců, že pokud si připevní k prknu boty pomocí pásků bude ovladatelnější. V dalších letech se domácí kutilové začali učit od výrobců lyží a udělali asi největší skok k dnešní vizáži snowboardů. Výrazně totiž zúžili prkno, dali mu skluznici a hlavně mu přidali kovové hrany, díky nimž byl najednou snowboard daleko ovladatelnější než dříve. Někdy v této době také začínají vznikat první ryze snowboardové firmy jako např. Burton, Ride, Hammer, atd. Snowboarding se stává populárnm a pomalu se rozšiřuje z USA také do Evropy. V 80. letech se zrodil nápad, který rozdělil snowboarding na dvě odlišné skupiny. I přesto, že prkna s hranami přinášela jednodušší ovládání, měla stále relativně malý přenos síly na hranu a to hlavně díky měkkému vázání, ve kterém nebyla noha upnuta příliš pevně. A tak kutilové opět nakoukli k lyžařům a použili jejich pevné vázání a tvrdé boty s přezkami (tzv. přezkáčePoužití tohoto vázání a bot opravdu přineslo další zlepšení ovladatelnosti, ale na úkor volnosti, která je při různých tricích (různá salta, otočky, skoky atd.) velmi potřebná a tak mnoho snowboardistů zůstalo u starého měkkého vázání. Začátkem 80. let dokonce vznila první česká firma (Vasa snowboards-1980) zabývající se výrobou snowboardů. To už ale snowboarding postupně dobíjel svět donedávna zvyklí pouze na lyžaře. Nyní již následují léta devadesátá, která do tohoto sportu přinesla velký převrat. S tím, jak snowboarding rostl na oblibě, firmy věnovaly stále větší úsilí na vytvoření nových a lepších materiálů, jednodušších vázání, pohodlnějších bot a mnoha jiných doplňků. Za zmínku určitě stojí, že snowboarding se letos dostal poprvé i na program zimních Olympijských her a to v zastoupení dvou disciplín Halfpipe (U-rampa) a slalom. V dnešní době již tento sport není výsadou bláznivých "surfařů" ani mladých, ale i mnoho dospělých zjistilo, že není nutné krotit dvě křížící se lyže, ale je docela zábavné klouzat na snowboardu.

JÍZDNÍ STYLY

Freestyle

Je to hlavně jízda v neupravených terénech, různé skoky, otočky, salta a jiné triky, ježdění ve snowparcích a také Halfpipe(U-rampa) a překážky všeho druhu. U tohoto stylu je snaha o maximální volnost pohybu při zachování dobré ovladatelnosti snowboardu. Proto se používají "měkké boty" a freestylová vázání s nízkými opěrkami. Mezi freestylové závodní disciplíny patří: Halfpipe (U-rampa), kde se jezdec snaží udělat co nejvíce co nejobtížnějších triků, Airstyle, což je jeden velký skok, na kterém se snaží závodník udělat co nejobtížnější trik či kombinaci několika najednou a Slopestyle což je jízda z kopce s několika menšími skoky a hrboly, opět snaha o provedení co nejobtížnějších triků, zde se však hodnotí i styl jízdy. V těchto disciplínách se nehodnotí rychlost jízdy nýbrž kvalita a obtížnost skoků. Tento styl je doménou hlavně těch mladších a odvážnějších.

Mezi freestylové disciplíny patří:

• Halfpipe (U-rampa) – jezdec se snaží udělat co nejvíce maximálně obtížných triků
• Airstyle – jeden skok, při němž se jezdec snaží udělat co nejobtížnější trik či kombinaci několika triků najednou
• Slopestyle – jízda z kopce s několika menšími skoky a boulemi, opět snaha o provedení co nejobtížnějších triků. Hodnotí se jak triky samotné tak i styl jízdy. Nehodnotí se rychlost jízdy nýbrž obtížnost a provedení skoků. Tento styl je oblíben především mezi mladými příznivci tohoto sportu.

Freeride

Je asi nejpopulárnějším stylem snad díky tomu že je tolik uvolněný. Je kombinací Freestylu a Carvingu. Představuje volnou jízdu po širokých pláních, ale i upravených sjezdovkách, sjíždění strží a hlavně sem patří Extrémní snowboarding (něco jako skialpinismus na snowboardech). Umožňuje použití všech druhů bot i vázání, freeridové snowboardy jsou pak střední cestou mezi vyhraněnými styly (kompromis mezi pružným freestylovým a tuhým carvingovým snowboardem. Důvodem proč mnoho lidí opustilo lyže a nazulo feeridové prkno je i to, že naučit se na snowboardu jezdit v hlubokém sněhu není nic příliš obtížného a zvládne to i průměrný jezdec. Do Freeridových závodních disciplín by jsme asi mohly zařadit Bordercross - (jakýsi motokros na prknech),kde závodníci startují ve skupinách na trať plnou překážek a vyhrává ten kdo se dostane nejrychleji dolů.

Carving

Carving představuje skupinu jezdců (sjezdařů), kteří si libují v jízdě po upravených sjezdovkách, maximální rychlosti, řezaných obloucích a prudkých zatáčkách. Důraz je zde kladen hlavně na maximální přenos síly na hranu snowboardu. Zde se používají naopak "tvrdé boty (přezkáče) a vázání" a sjezdové snowboardy s nosem pouze vepředu (zadní není třeba, protože sjezdaři většinou nejezdí pozadu). Tento jízdní styl je vidět především v Rakousku, Francii a Evropě vůbec. A také co se závodů týká jsou v Carvingových disciplínách Evropané lepší než Amíci. Carvingové disciplíny jsou například Sjezd, Slalom, Super-G, tyto discipliny jsou stejné jako lyžařské. V Paralelním slalomu a Super-G- jezdí vždy dva závodníci najednou rychlejší vyhrává